O mně
pokaždé jinak a pořád já - Lucie

30 už mi bylo. Celkem (ne)dávno. Děti nemám. Zatím. Za to už dlouho mám narvanou šatnu k prasknutí a taky plno vášní. K jídlu, sněhu, hudbě, tanci a k nakupování. Defacto čehokoliv, hlavně pak ke všemu, co se dá nosit na těle nebo při něm. 

Výšku mám sice modelkovskou, váhu už nikoliv. Nos mám sice podobný tomu Terezy Maxové, zbytek pak spadá do škatulky "průměr". Nesnáším své nohy, zejména pak kolena. I přesto se mám celkem ráda. 

Šílím, když ženám koukají ramínka podprsenky z pod tílka s americkými průramky. Nechápu, proč nosí silonky do otevřených bot. Směju se, když si ke kabátu vezmou sportovní batoh. Miluju módu, zejména pak hrátky se styly, barvami a materiály.

Jednou jsem šla s kamarádkou na shopping. Nic jsem si nekoupila, sháněly jsme něco pro ni. Doma jsem si uvědomila, že její "děkuju za pomoc, sehnaly jsme, co jsme potřebovala" uspokojilo mou vášeň stejně tak, jako bych si domů donesla něco já. A tehdá to všechno začalo. 

Od té doby znám šatníky svých nejbližších kamarádek skoro lépe než ony sami. Zakazuju jim kupovat si další modrou halenku nebo páté džíny v řadě. Když potřebují něco nového, vyrážím s nima jako podpora. Když dokupují něco beze mne, funguji jako online rádce a na fotky odepisuji ANO/NE. Mám kolem sebe i dost mužů, kterým jsem pomohla najít svůj styl. Všichni jsme spokojení. Přidejte se k nám!